Nová scéna Národního divadla

Interpelace podruhé: Umění reforem

25.03.2011

Miroslav Kalousek, Vladimír Špidla a další včera řešili, jak se neureformovat k smrti. Před zaplněným hledištěm Nové scény se odehrál druhý díl divadelních a internetových Interpelací. Téma? Umění reformovat. Debatu moderoval Tomáš Sedláček a kromě dvou výše uvedených se jí zúčastnili ještě biolog a filosof Stanislav Komárek a Anna Matušková, analytička zabývající se politickým marketingem.

Dva pravidelní diskutéři ze serveru Aktuálně.cz usedli na jevišti (za plentou, neboť drtivá většina debatujících vystupuje anonymně) s počítačem, z něhož vše bezprostředně - a bystře - glosovali.

Za okamžik začínáme Tomáš Sedláček vítá diváky
Interpelace tentokrát v přímém přenosu vysílala ČT2 Hosté druhých Interpelací (zleva): Miroslav Kalousek, Stanislav Komárek, Vladimír Špidla, Anna Matušková
Zleva: Vladimír Špidla, Anna Matušková a Tomáš Sedláček O překvapení není při Intereplacích nouze
Čas na otázky diváků Do posledního místa zaplněné hlediště Nové scény
Známé osobnosti nejen na jevišti, ale i v hledišti: Zdeněk Škromach Další diskusí zaujatý divák v hledišti - ředitel ND Ondřej Černý
Interpelovalo a diskutovalo se i večer v kavárně NONA Debata pokračovala dlouho do večera

Co víme?

18.03.2011

Socha Jiřího Středy Co víme

Další z akcí Nové scény, která proměňují piazzetu Národního divadla v živý, komunikující prostor, je instalace sochy Co víme od Jiřího Středy. Vystavena zde bude od 22. 3. do 24. 4., vernisáž s úvodním slovem Dušana Brozmana se koná 21. 3. v 18 hodin.

Sochař Jiří Středa (nar. 1956) se programově zabývá figurou. Sleduje zásady výstavby sochy, řád a pravidla sochařského umění, která jsou nutná k udržení pevnosti a přehlednosti sochy a její schopnosti být a trvat. Záleží mu na pevném objemu, na monumentální formě s úsporným reliéfem. Zabývá se prolínáním reálného obecným. Pracuje v kameni, bronzu, cínu a sádře.

Jeho „dočasný pomník“ Co víme svým ztvárněním odkazuje ke klasickému starověkému sochařství a stylizací zase k moderně. V rozlehlém a nehostinném prostoru piazzety vyzývá ke zvednutí hlavy, procházející spočine pohledem na bizarní skleněné fasádě Nové scény, historizující budově Národního divadla či na velkolepých technicistních administrativních budovách obklopujících zbývající dvě strany piazzety.

Vernisáž Co víme

První narozeniny Café NONA

17.03.2011

Café NONA slaví první narozeniny! Před rokem se v nevlídném tzv. šatnovém foyer otevřela kavárna s unikátním výhledem na Národní třídu z výšky třetího patra. Součástí kavárny se brzy stala i čítárna titulů nominovaných v literární soutěži Magnesia Litera. Za první rok se kavárna stala místem pro pracovní chůzky, odpočinek s knihou či novinami u kávy nebo rozhovoru po představení u číše vína. Konaly se zde tiskové konference, diskuse, křty knih i taneční večery. Do druhého roku připravuje NONA řadu novinek, nejen těch v nápojovém a jídelním lístku. První výročí otevření oslaví kavárna 19. března od 21 hodin, jste vítáni!

Narozeniny Café NONA

Cák cáky cáky cáky cáky cák

02.03.2011

Příští týden si odbyde derniéru inscenace o tom, jak jsme skvělí - Úl. Nepropásněte poslední příležitost: 14. března od 20 hodin.

Tomáš Kobr a Jiří Ployhar v ÚluVladimír Hulec před časem v Divadelních novinách o Úlu napsal: Nejde o komedii, satiru či parodii, ale o temnější, vážněji míněnou reflexi doby, snad i celé společnosti. Příběh Úlu je velice bizarní. Vystupují tu Chlapec, Ministr, Pekař, Děvka, Bordelmamá, Herečka (Rosnička), zcela nahodile se v některých chvílích objevují dva do plavek svlečení Výletníci-Politici, podstatnou roli hraje Sbor. Vedle snových, surreálných situací vyplouvají na povrch i reálné děje. Chlapec či možná bezdomovec (v podání Ondřeje Pavelky, nejstaršího z herců inscenace) se ztratil v jakémsi městě (zřejmě Praze) během povodní a není si jist, kým je a kde se právě nachází. Snaží se nesmyslně (vynášením kbelíků vody) pomáhat. Současně je poutníkem ve světě mýtů a pohádek. Dostává od Bordelmamá zenovou hádanku: Když rozdává med včelí královna, co medem potom bude královně? Hádanka ho po celou hru provází a on na ni po celý čas hledá – a nakonec nalezne – odpověď. Petr Kolečko konfrontuje pokleslá témata a pudové jednání postav (pekař je závislý na svém velkém penisu, v jedné chvíli se děj odehrává mezi porno-figurínami) s náboženskými symboly (mísení krve s těstem) a kulturními odkazy (velkou roli hraje „antický“ chór, ne náhodou Kolečko v textu uvádí, že sbor tvoří „pracující Betlém“). Celý text je psaný – jakoby – jambickým blankversem (ve skutečnosti je to spíše jeho parodie), jde ale o formu výsměšnou, s rýmy vesměs dětsky naivními a prostými. Setkáme se s typicky cynickými „hláškami“, s oblibou užívanými dnešní mladou generací (Vždyť ono zcela chčije, lásko má! / Co chčije, chcanec je to obrovský). Kolečko dokládá, jak blízko má tento slovník k jazyku budovatelských snímků padesátých let: Zas větší je dnes nežli hora Říp, / ten kopec práce za námi, / Zem dýchá dneska jenom nejčistší, / vzduch prosycený prací včeliček. / Tak ještě dneska honem na Mácháč, / tam zchlaďme údy dřinou znavené, / kdo zaslouží si odpočinek víc? / Šup do vody a věnujme se hrám… – a jak splývá s reklamními slogany dneška: Tak ono má být týden slunečno, / beach můžem hrát a házet frisbíčko. / Hrad postavíme z písku veliký. / Pak na lehátko nafukovací / si lehnem každý kousek od břehu. / Tak abychom tam oba stačili." 

Vloni na podzim vznikla i tato upoutávka, ve které originální blankversové verše Petra Kolečka interpretují Petr Lněnička a Lukáš Příkazký.