Před dvěma týdny zahájilo činnost taneční studio Nové scény a o celoroční školu současného tance je zájem! Představujeme jednoho z lektorů Studia, tanečníka Milana Odstrčila, který je také členem tanečního souboru Laterna magiky a vystupuje navíc v choreografiích 420PEOPLE.

Jak jste se vlastně k tanci dostal? Chtěl jste být odmalička tanečníkem?
Začal jsem s baletem v 10 letech, máma mě chtěla zbavit kamarádů na dvorku sídliště. Chodil jsem do baletní přípravky Národního divadla moravskoslezkého v Ostravě, odkud pocházím. Díky tomu jsem začal už jako dítě hrát v různých představeních. Docela mi to vynášelo, měl jsem vlastní peníze na čokolády a sladkosti. Pak jsem dostal nabídku, ať jdu na konzervatoř. A tak jsem šel. Nebyla tam matika a tu nemám rád. Opravdu bavit mě balet začal až v 16 letech, kdy jsem zjistil, čeho všeho jsem schopen. O pět let později jsem přestoupil do Prahy, kde jsem dostudoval. Klasickému baletu jsem se ale dlouho nevěnoval, mnohem víc mě uchvátil balet moderní a pak hlavně současný tanec. Dnes se jako contemporary dancer živím a maximálně mě tato práce naplňuje.

Ve kterých představeních vás můžeme v lednu vidět a která role je vám momentálně nejbližší?
Můžete mě vidět ve všech představeních Laterny magiky. Nejbližší z repertoáru mi je inscenace Kouzelný cirkus, která se v Laterně magice hraje už 31 let a já mám to štěstí hrát hlavní roli. Každé představení je spíše o hraní a pantomimě než o tanci, dává mi neuvěřitelnou svobodu se vyřádit a užít si čas na jevišti. Z dalších představení Laterny magiky bych doporučil Graffiti, které je naopak velmi taneční. A také hodně působivé. Obecně Laterna magika je postavená na principu spojení pohybového divadla s video projekcí, což pro tanečníka znamená velkou inspiraci i zábavu. V podstatě si „hrajeme” s projekcí, která dává smysl choreografii a příběhu představení.
Dále jsem členem souboru 420People, což je pro mě skutečně srdcová záležitost. Zakladateli tohoto souboru jsou Nataša Novotná a Václav Kuneš, oba špičkoví světoví tanečníci. Václav je zároveň choreografem. Řekl bych, že práce s těmito lidmi mě naplňuje až po okraj. Soubor 420People můžete vidět 17. ledna na Nové scéně. Představení se jmenuje Zaměřeni na detail 2. Všechny zvu!

Jak jste přišel na to, že založíte taneční studio?
Před dvěma lety jsem dostal nápad zrealizovat taneční školu pod hlavičkou divadla Laterna magika, kde jsem už v tu dobu pracoval. Vedení mi vyšlo vstříc a celý minulý rok jsem za podpory uměleckého ředitele Zdeňka Prokeše a jeho týmu vedl Laterna Dance Studio, kde jsem učil lekce Contemporary dance. Ale ten samý rok se soubor 420PEOPLE stal rezidenčním souborem Nové scény Národního divadla. Můj projekt tak dostal další impuls - spojit Laterna Dance Studio se soubourem 420PEOPLE, Laternou magikou a Novou scénou Národního divadla. Celý plán jsme doladili s Natašou Novotnou během hostování v Holandsku. A pak už jsme přišli za ředitelem Nové scény Štepánem Kubištou s hotovým projektem. Jemu se náš nápad velmi zamlouval a pomohl nám celou fúzi zrealizovat. Studio Nové scény jsme odstartovali 3. 1. 2011 v budově Nové scény a myslím, že zatím velmi úspěšně. Za první dvě hodiny se v něm vystřídalo 48 lidí. Tak uvidíme. Zvu všechny, kdo mají chuť se smysluplně hýbat a neřešit přitom nějaké body, kalorie nebo rychlost. Ale řešit proč a kam se chci pohnout.

Jaké kurzy nabízíte a pro koho jsou určené?
Nabízíme Contemporary dance, což je forma moderního tance, která sice vychází z techniky klasického baletu, ale je zbytečné si myslet, že jde o balet jako takový. Jde o způsob pohybu, který každý může prožít po svém. Hodně pracuji se zemí - můžete se od ní odrazit z lehu do stoje, nebo se na ni naučit padat a neublížit si. Contemporary dance je zkrátka více o obsahu než o formě. Nabízí lidem hodně možností seberealizace. Těžko se to popisuje, lepší je přijít se podívat. Nataša Novotná učí v pondělí Contemporary dance, ve středu pak klasický balet. Lekce klasického baletu je přizpůsobená netanečníkům a začátečníkům. Lidé se tak mohou seznámit s dřinou, kterou balet je, ale využívat ji podobně jako třeba jógu – ke zlepšení kondice pomocí smysluplného pohybu. Já vedu lekce Contemporary dance v úterý a čtvrtek, kde navazuji na lekce Nataši. Všechny hodiny začínají od 17:30.  

Kde najdou případní zájemci o kurzy další informace?
Informace naleznete na stránkách www.novascena.cz a na facebook.com/novascenastudio.

Proč by měli lidé tančit?
Protože to je přirozené!

Celý rozhovor si přečtěte zde.

Vrcholem lednového programu Nové scény je bezpochyby světová premiéra divadelní adaptace románu Vladimira Sorokina Třicátá Marinina láska. Nejprve představujeme autora původní prozaické předlohy - bez nadsázky enfanta terrible současné ruské literatury.

Vladimir Georgijevič Sorokin (*1955) vyrůstal na moskevské periferii. V roce 1977 ukončil Moskevský institut nafty a zemního plynu, ale v oboru nikdy nepracoval. Odmítl vstoupit do Komsomolu, a tak byl po roce vyhozen ze svého prvního zaměstnání v časopisu Směna. Začínal jako výtvarník, zabýval se knižní grafikou a konceptuálním uměním. Je nejvýraznějším představitelem takzvaného socartu. Socart vystupuje jako polemický směr, vyhraňující se umělecky a myšlenkově vůči předešlé umělecké epoše socialistického realismu.

Kromě Třicáté Marininy lásky vyšly Vladimiru Sorokinovi u nás ještě romány Fronta (1985, česky 2003) a Den opričníka (2006, česky 2009). Jeho prózy spojuje soustředěná pozornost na jazyk, přesněji na živou řeč, na promluvy realizované v konkrétní situaci a determinované či přímo deformované bezprostředním kontextem. Zatímco ryze konceptualistická Fronta, jež je vertikálním tokem krátkých promluv unavených sovětských občanů stojících více než tisícihlavou frontu na blíže neurčené kusy oděvu či obuvi, pozdější Den opričníka je futuristicko-historickou satirou na Putinovo Rusko a stal se bestsellerem. Na jedné straně jsou Sorokinovy knihy překládány do mnoha světových jazyků a vydávány v prestižních nakladatelstvích, na straně druhé jsou veřejně páleny a odsuzovány. Vladimir Sorokin se věnuje též psaní dramat a scénářů; kromě inscenace jeho hry Dostojevskij trip v Rock café (2007) budou moci čeští diváci vidět Sorokina na jevišti vůbec poprvé.

Další články a odkazy - Tomáš Glanc: Narkotická literatura podle Sorokina, Vladimír Sorokin: Fronta (ukázka, česky), Vladimír Sorokin: Šči (ukázka, česky), Vladimír Sorokin: Teplé sádlo (ukázka, česky).

Piazzeta Národního divadla v lednu 2011 ožije další dočasnou instalací vytvořenou přímo pro toto místo. Second Chance/Nová scéna pro stromečky je dočasná povánoční instalace, v pořadí druhý spontánní výkon v městské krajině.

Na letní Piknik Nové scény navazuje zimní projekt pro vánoční stromečky a jejich majitele. Kolemjdoucí se mohou na otervřeném prostranství za budovou Nové scény zastavit u symbolického návratu „použitých" vánočních stromků do původního společenstva - dočasného lesa, kterému vévodí myslivecký posed. Téměř všechny rodiny přijímají strom coby symbol Vánoc na několik týdnu do svých domovů. Velevážený zdobená strom, ústřední bod vánočních domácností, se již tradičně na Tři krále promění v odpadní materiál. V instalaci představíme vánoční stromky z různých částí Prahy seskupené do útvaru simulujícího rostlý, přirozený lesík. Poslední krátké shromáždění – druhá šance být obdivován. Dočasný les na piazzetě uvádí do kontextu dřevěný posed architekta Matěje Petránka a doprovodné vystoupení hráčů na lesní roh.

Harmonogram: 5. 1. 2011 – instalace mysliveckého posedu, 6. 1.–17. 1. 2011 – průběžná instalace stromečků, 17. 1. 2011 - slavnostní vernisáž, 25. 1. 2010 – deinstalace a úklid. Koncepce: Michaela Klakurková a Jan Žaloudek (Recyklovaný les), Matěj Petránek (Posed).